Snoezelen

Výraz snoezelen (vyslovuje se snuzelen) je kombinace slov „snuffelen“ – čichat a „doezelen“ – dřímat. Je to jedna z moderních forem práce s lidmi s těžkým mentálním postižením. Proniknout do způsobů vnímání a prožívání lidí s těžkým postižením je velmi složité, protože i tito lidé, přes svá závažná omezení, jsou stejně jedineční jako každý jiný člověk.

Pokud nemohou své pocity sdělit slovy, reagují pomocí mimiky obličeje či dotyky. Svět poznávají z věcí, které mohou vnímat na svém těle – že se na nich nebo s nimi pohybuje, cítí, ochutnávají, vidí a slyší. Musíme takového člověka chápat jako někoho, kdo originálním a jedinečným způsobem hodnotí své okolí, lidi a nálady.

Snoezelen vznikl z myšlenky nabídnout přiměřené aktivity ve volném čase osobám s nejtěžším postižením. Umožňuje jim uvolnit se a získat zcela jiné, nové zkušenosti. Vychází se z toho, že tyto osoby jsou při vnímání a poznávání okolí odkázání na primární smyslové vjemy a doprovodné pocity a vjemy.

Snoezelen má být sám o sobě motivující, má nabízet přitažlivé a stimulující prostředí, zároveň vyzařovat potřebný klid, aby bylo možné uvolnění. Prožívat působení okolí a pasivní vychutnávání jsou cílem. Klidná hudba a tlumené světlo přispívá k tomu, aby se vytvořila působivá atmosféra. Zde má být klient sám sebou a smí dělat, co chce. Z tohoto důvodu pracovníci nesmějí, pokud možno, vnášet do snoezelenu své vlastní představy a normy a musí ponechat klientům více volnosti, než je obvyklé.

Může v něm být např. trampolína nebo vodní postel, voňavé předměty, koberce určené ke hmatání, plyšová zvířátka, nádoby s vodou nebo pískem, umývadlo s pěnou, misky s potravinami, rozličné zvuky. Jde o mnohostrannou nabídku smyslových dojmů, jež mají klienti využívat spontánně a rádi, a kdo nenajde ve snoezelenu zalíbení, nemusí se jím zabývat.