Relaxace a odpočinek

Výraz snoezelen (vyslovuje se snuzelen) je kombinace slov „snuffelen“ – čichat a „doezelen“ – dřímat. Je to jedna z moderních forem práce s lidmi s těžkým mentálním postižením. Proniknout do způsobů vnímání a prožívání lidí s těžkým postižením je velmi složité, protože i tito lidé, přes svá závažná omezení, jsou stejně jedineční jako každý jiný člověk.

Pokud nemohou své pocity sdělit slovy, reagují pomocí mimiky obličeje či dotyky. Svět poznávají z věcí, které mohou vnímat na svém těle – že se na nich nebo s nimi pohybuje, cítí, ochutnávají, vidí a slyší. Musíme takového člověka chápat jako někoho, kdo originálním a jedinečným způsobem hodnotí své okolí, lidi a nálady.

Snoezelen vznikl z myšlenky nabídnout přiměřené aktivity ve volném čase osobám s nejtěžším postižením. Umožňuje jim uvolnit se a získat zcela jiné, nové zkušenosti. Vychází se z toho, že tyto osoby jsou při vnímání a poznávání okolí odkázání na primární smyslové vjemy a doprovodné pocity a vjemy.

Snoezelen má být sám o sobě motivující, má nabízet přitažlivé a stimulující prostředí, zároveň vyzařovat potřebný klid, aby bylo možné uvolnění. Prožívat působení okolí a pasivní vychutnávání jsou cílem. Klidná hudba a tlumené světlo přispívá k tomu, aby se vytvořila působivá atmosféra. Zde má být klient sám sebou a smí dělat, co chce. Z tohoto důvodu pracovníci nesmějí, pokud možno, vnášet do snoezelenu své vlastní představy a normy a musí ponechat klientům více volnosti, než je obvyklé.

Může v něm být např. trampolína nebo vodní postel, voňavé předměty, koberce určené ke hmatání, plyšová zvířátka, nádoby s vodou nebo pískem, umývadlo s pěnou, misky s potravinami, rozličné zvuky. Jde o mnohostrannou nabídku smyslových dojmů, jež mají klienti využívat spontánně a rádi, a kdo nenajde ve snoezelenu zalíbení, nemusí se jím zabývat.

Bazální stimulace je psychologickou aktivitou, která se snaží nabídnout osobám s mentálním postižením a s více vadami možnosti pro vývoj jejich osobnosti. Pojem bazální znamená elementární základní nabídku, která se nabízí v té nejjednodušší podobě. Pojem stimulace můžeme vysvětlit jako nabídku podnětů všude tam, kde těžce postižený člověk vzhledem ke svému postižení není schopen se sám postarat o dostatečný přísun přiměřených podnětů potřebných pro svůj vývoj. (Pipeková, 2010, s. 355). Bazální stimulace podporuje lidské vnímání, komunikaci a pohybové schopnosti. Každý člověk vnímá pomocí smyslů, smyslových orgánů, které vznikají a vyvíjejí se v embryonální fázi a mají od narození až do smrti nenahraditelný význam. Díky smyslům tedy mohou vnímat sebe sami a okolní svět. Bazální stimulace podporuje celkový vývoj klientů, kteří jsou omezeni v komunikaci, vnímání či pohybu.

Více o tématu bazální stimulace zde

Někteří pracovníci Apropa v přímé péči absolvovali kurzy speciálně zaměřené na bazální stimulaci, používají ji během celého dne, především při odpočinku a relaxaci.

Polohování je z našich zkušeností, nejosvědčenější metodou relaxace. Laicky řečeno, vychází z principu, že pokud se pacient sám nemůže pohybovat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, uvolnili blokace, procvičili a protáhli svaly a umožnili další rozvoj pohybu. U klientů, jejichž těla jsou v křeči nebo nepohyblivá, není možné cvičit, ale pouze pacienta uložit na určitou dobu do určité polohy (na bok, na záda, zkřížit nohy, natáhnout a podložit paži apod.). Využíváme několik druhů poloh:

• Poloha hnízdo – tato poloha nabízí pocit jistoty a bezpečí a zlepšuje vnímání hranic svého těla.

• Poloha mumie – cílem tohoto polohování je umožnit klientovi zprostředkování vjemu ze svého vlastního těla a umožnit mu pocítit jeho hranice.

• Mikropolohování – jedná se o změny poloh klientů pomocí nejrůznějších polohovacích pomůcek. Má velký vliv na celkovou pohodu.