JISTÁ POMOC V NEJISTÉ DOBĚ

Poslání Apropa Jičín, o. p. s. je, že pomáháme rodinám, které se starají o dítě s postižením, a dospělým osobám s postižením žít co nejnormálnější život. V době, která se “normálu” vzdálila na míle daleko může konkrétní pomoc vypadat i tak, jak se dočtete na následujících řádcích.

Lidé s mentálním postižením mají v běžných podmínkách sníženou schopnost rozumět realitě kolem sebe. Někteří naši klienti v období koronaviru přestali do našich služeb docházet, povětšinou z obavy před nákazou, jindy z důvodu karantény nebo běžného onemocnění. V takové situaci jsme s klienty v pravidelném telefonickém kontaktu. Jenomže když si povídáte s naším klientem na dálku, musíte počítat s tím, že tomu, co říkáte, rozumí po svém. Že když vám na otázku odpovídá ano, pak to také může znamenat ne. Pro pracovníky to znamená mluvit opravdu velmi pomalu a jednoduše. Musíme si stále ověřovat, co nám vlastně klient sděluje, a to třeba i několikrát za sebou, dokud si nejsme jistí, že si s klientem opravdu rozumíme.

Kdekdo z nás jedná ve stresu zkratkovitě, nemůže si vzpomenout na běžné informace. A teď si představte, že jste člověk s mentálním postižením a máte zvládnout nečekané situace, které nyní přináší koronavirová doba. Třeba zodpovědět obyčejnou otázku: “Na kolik hodin jste objednán?” ve frontě na covid test může být pro klienta zátěžová situace. Hned se ohlíží a hledá pomoc pracovníka. Pracovníci sociální péče se snaží podpořit samostatnost klientů s ohledem na jejich možnosti. Když má pak test za sebou a pracovník se ptá, co mu zdravotník říkal, klient neví. Neví, protože vypjatá atmosféra v něm vyvolává extrémní stres, který ho ochromuje víc než běžnou populaci. Zároveň se mnohdy dostaví hrdost na to, že neznámou situaci zvládl.

Klientům opakovaně musíme popisovat, co vlastně mohou nebo naopak nemohou dělat v době nouzového stavu, co že to vlastně je ta karanténa, proč údaj o tom, že má někdo v jeho okolí covid-19 je pro něho důležitý, a které cesty nyní nejsou nutné, když platí omezení pohybu. Řada našich klientů je limitována také tělesným handicapem. Představte si, že byste měli správně aplikovat dezinfekci na ruce nebo patřičně bezpečně manipulovat s roušku, když máte omezenou hybnost jedné ruky.

Značnou nevýhodu mají také naši klienti v oblasti uvědomování si a pojmenování svých potřeb. Jedna příhoda za všechny může vykreslit, jak těžké může být pro naše klienty mít jasno v tom, co chtějí a říci to nahlas.

Když pracovnice odjížděla ze sociální služby poskytované v bydlišti klienta zeptala se, jestli ještě něco potřebuje a kdy má opět přijet. Dozvěděla se, že nás vlastně nepotřebuje, že….......„stačí, když přijedete za 14 dní. Když mi je smutno, tak si dojdu popovídat s rodiči na hřbitov.”, ale než se za ní zavřela vrátka, tak se ozvalo:........„A příští týden zase přijedete? Byl bych moc rád”.

Shrnuto o lidské příběhy v těchto dnech skutečně není nouze.

Vzájemná pomoc, pocit sounáležitosti, ohleduplnost a laskavost jsou klíčem, jak nechat svá srdce otevřená a vnášet do nejistých dnů nadhled a radost.

Za celé Apropo vám přejeme dostatek energie a pevné zdraví.